QCC Šachová Univerzita

První prohra v 1.divizi

• Vytisknout
• E-mail

Kategorie: Soutěže

Napsal Jiří Havlíček 4. 2. 2019 20:08

Zobrazeno: 1400 krát

V neděli 20.ledna jsme jeli na zápas 6.kola 1.divize na půdu vedoucího týmu do Sezimova Ústí. Ve skutečnosti jsme hráli ve velice hezkém prostředí hotelu Lužnice v Plané nad Lužnicí, kde má náš soupeř hrací místnost. Zápas byl opět velmi napínavý.

 

 

 

 

Soupeř měl z nás obavy a tak postavil to nejsilnější, co má k dispozici, tedy základní osmičku. I my jsme přijeli v silné sestavě, takže to byl boj, jak se patří. Rychle remízoval Eda Nejdl, jehož partie končila opakováním tahů. Můj soupeř zahrál v zahájení pár pasivních tahů a dostal se pod tlak. Teď si ale myslím, že jsem měl pokračovat jinak. Přesto jsem získal pozici, kterou mi při analýze vyhodnotil Stockfish 10 jako +3,5 v můj prospěch (byl jsem tak rozmrzelý z toho, jak jsem pak hrál, že jsem to hodil do stroje, i když to jinak nedělám). K mému překvapení stroj ukázal, že jsem hrál přes 10 nejsilnějších tahů po sobě. Soupeř pak měl jedinou šanci na protihru a to jsem hrubě podcenil. Měl jsem pocit, že stojím tak dobře, že si toho soupeř nemůže moc dovolit.

Přitom mi stačilo zahrát 21.a3 a až pak 22.Kb1 a soupeřovy šance na protihru by se rozplynuly. Já jsem nejdříve zahrál 21.Kb1 a pustil soupeřova jezdce na b4 a tím získal soupeř již reálné protišance. I tak jsem na tom byl stále lépe, ale už jsem musel hodně přemýšlet, abych soupeře odrazil a dostal jsem se do časové tísně. Zde se projevilo to, že jsem v týdnu finišoval s dotacemi a chodil spát kolem 3 hodiny ráno. Hodně mi trvalo, než jsem něco spočítal, a když, tak blbě. Právě v „časovce“ jsem přehlídl oběť figury s následným svázáním mé dámy s králem a bylo vymalováno. Nejvíc mne na tom štvalo to, že jsem vše zařídil já sám. A místo toho, abychom se ujali vedení, jsme najednou prohrávali.

Navíc vůbec dobře nestál Matěj, Pavel se mne ptal na remízu, ale tu jsem zamítl, protože měl koncovku střelce proti jezdci s pěšci na obou křídlech, což je výhodné pro stranu se střelcem. Naopak zle to vypadalo u Jirky Punčocháře, kde byla koncovka v opačném gardu. Na šachovnici byly ale ještě věže a soupeř měl volného pěšce a to Jirkovu nevýhodu ještě umocňovalo. Láďa stál zhruba vyrovnaně, Jirka Olejníček celkem také. Nelíbila se mi pozice Sebíka, který byl pod velkým tlakem a viděl jsem to hodně zle. Pak jsem si všiml, že má figuru více, ale šlo o to, zda přežije jeho král.

Další skončil Pavel Hess, kterému se nepodařilo realizovat mírnou výhodu a remízoval. Poté prohrál Matěj Kaňka. Sebík v časové tísni vrátil kvalitu, vyměnil dámy a dostal se z nejhoršího. Měl dvě figury za věž, ale jeho figury postrádaly souhru. Přesto jsem zamítl jeho žádost o remízu, stav zápasu to prostě nedovoloval. Partii prohrál i Jirka Punčochář, protože ta jeho koncovka se nedala nijak udržet. Prohrávali jsme již 1:4 a bylo zle. Pak za mnou přišel Láďa Nagy, zda může přijmout remízu. Musel jsem mu to odsouhlasit, protože jeho soupeř tam měl věčný šach, tak nebylo co řešit.

Zápas byl rozhodnut, a proto jsem povolil přijmout remízu i Sebíkovi Placerovi. Jeho pozice nebyla zrovna růžová, i když měl materiální výhodu a mohlo to ještě dopadnout všelijak. Poslední dohrával Jirka Olejníček, který měl koncovku střelce proti jezdci. Jirka měl aktivního krále a tuto svojí výhodu uplatnil, v dostihu pěšců byl rychlejší. Konečný výsledek zněl Spartak Sezimovo Ústí – QCC České Budějovice „B“ 5:3. Tentokrát jsme tahali za ten kratší konec.