Divizní dohrávka s mezinárodním mistrem.

Odložené 2.kolo 3.divize: QCC ČB „F“ – QCC ČB „H“.
V klubovém derby jsme určitě nebyli favority, protože soupeř byl daleko zkušenější. Navíc jsme nastoupili velmi oslabeni, jen s jedním členem základní sestavy. Na výkonu družstva se to ale nepodepsalo a to je příjemné zjištění. Je třeba dodat, že i náš soupeř byl oslaben, protože několik jeho hráčů hrálo vedle utkání 2.divize.
První ukončil svojí partii Petr Šťastný na 3.šachovnici, kterému se nedařilo. Petr hraje dost lehkovážně, nechává soupeře získávat drobné výhody, ze kterých se pak stává výhoda větší. A v obtížnějších pozicích se často dělají chyby. Petr není výjimkou a též chyboval, jeho soupeř získal drtivou převahu a lehce zvítězil. Druhý ukončil svoji partii na 4.šachovnici Martin Augustin. Martin si počínal dobře, celou partii stál vyrovnaně, zdálo se mi, že měl jisté šance ve vzniklé věžové koncovce, ale to prověřím až při analýze partie. Nakonec partie dospěla do věžové koncovky se zablokovanými pěšci, takže jasná remíza. Po Martinovi remízoval na 5.šachovnici i jeho bratr Petr Augustin. Petra chtěl zaskočit jeho soupeř méně obehraným zahájením, ovšem spáchal hrubou chybu a Petr získal celou věž. Petr pak pod vidinou jasné převahy nepostupoval správně. Místo respektování přirozených zákonů (rychlé dokončení vývinu, boj o střed, ukrytí krále) ztrácel čas zbytečnými tahy, bezdůvodně věnoval soupeři dva střední pěšce a dovolil postoupit soupeřovu pěšci až na 6.řadu. Pak ještě obětoval figuru, když to nebylo potřeba, nehrál aktivně králem v koncovce a najednou se ocitl v dost nepříjemném postavení. Měl sice kvalitu více, ale soupeř měl již dva volné pěšce (z toho jednoho krytého) a měl jsem pocit, že si s pozicí neví rady, takže nabídka remízy od soupeře byla určitým vysvobozením.
Těsně před časovou kontrolou skončil na 1.šachovnici Adam Pavlíček. Adam hrál dobře, celou partii stál vyrovnaně, pak sice ztratil dva pěšce, ale podařilo se mu vybudovat docela slušnou pevnost. Byl jsem zvědavý, jak ji bude jeho soupeř dobývat. V té chvíli ale nabídl Adam remízu a dle zákona schválnosti udělal hrubou chybu, nastavil figuru a prohrál. Po partii mi Adamův soupeř řekl, že měl z Adama veliký respekt, protože přeslechl jeho jméno (místo Pavlíček slyšel Havlíček) a že si říkal: „ten je určitě z domova dobře připravený“. Jako poslední dohrával Lukáš Zeman na 2.šachovnici. Lukášův přístup ke hře mne dost rozčaroval. Kdyby byl Lukáš o pár let starší, tak bych řekl, že celou noc někde proflámoval na plesu a pak přišel rovnou k partii. Zatímco všichni okolo něj hráli šachy, tak Lukáš jen seděl na židli, rozhlížel se po vedlejších partiích, svojí partii se nevěnoval, čas na hodinách mu utíkal a jen sem tam udělal tah. Přitom se hrálo zahájení, které jsme na posledních třech kroužcích dost důkladně probírali, takže prvních 8 tahů mohl udělat v průběhu cca 1 minuty. Avšak Lukášovi to trvalo 30 minut (jeho soupeři necelých 5 minut). Co se týká hry samotné, tak bylo znát, že si Lukáš z tréninků něco odnesl a zde mu nemohu nic vytknout. Přesné hodnocení uděláme až po analýze partie. Lukášovi se jeho nezodpovědný přístup k vedení partie pořádně vymstil, protože vznikla ostrá, na počítání náročnější pozice a zde začal Lukášovi chybět čas, který na začátku partie zbytečně promarnil. Lukáš pak začal za mnou chodit, zda může nabídnout remízu, když se dostane do časové tísně. Řekl jsem mu, že v žádném případě. Výsledek jeho partie nebyl pro mne důležitý. Potřeboval jsem, aby si Lukáš uvědomil, že čas je důležitý faktor v šachové partii a že se s ním musí naučit hospodařit. Také jsem potřeboval, aby si uvědomil, že jestliže hraje za družstvo, má vůči ostatním zodpovědnost a musí se podle toho chovat. A to tím spíše, že dostal ode mne důvěru a napsal jsem ho do základní sestavy v 1.lize mladšího dorostu a nejdůležitější zápasy nás teprve čekají. A s takovýmto přístupem ligu hrát nelze. Lukášovy problémy s časem pokračovaly, ke konci partie mu zbývalo 10 minut na 12 tahů v poměrně obtížné pozici (materiál byl vyrovnaný, ale jeho soupeř měl iniciativu na své straně, takže Lukáš nemohl jen tak potahovat figurkami). Nakonec se mi Lukáše zželelo a povolil jsem mu nabídnout remízu. To už bylo v situaci, kdy Lukášovi scházely do časové kontroly 4 tahy, měl na ně ale asi cca 30 vteřin. Lukášova soupeře trochu pobavilo, že Lukáš nabízí remízu ve chvíli, kdy jemu stačilo pouze tahat a Lukáš by velmi pravděpodobně prohrál na čas. Jenže já Lukášova soupeře dobře znám, již v době kdy jsem byl dorostenec patřil ke zkušeným českobudějovickým hráčům a nastupovali jsme spolu za ligové družstvo TJ Škoda ČB. Dnes je mu už přes 80 let a šachy si stále rád zahraje. Protože byl zápas již rozhodnut, tak se Lukášův soupeř nakonec rozhodl velkoryse a tak trochu „ze známosti“ remízu přijmout. Konečný výsledek tedy zní: QCC ČB „F“ – QCC ČB „H“ 3½:1½. Musím přiznat, že až na Lukášův přístup k partii a herní výpadek Petra Šťastného mne hoši potěšili.

Nakonec se musím zmínit o tom, že vedle probíhal zápas 2.divize dospělých mezi QCC ČB „C“ - DDM Písek, kde na 1.šachovnici nastoupil za hosty mezinárodní mistr Ivan Hausner. Ten svoji partii vyhrál a pak si sedl se svým soupeřem a začali partii rozebírat. U té příležitosti IM Ivan Hausner názorně předváděl, jak se má přemýšlet při hraní šachu. Bylo to velice zajímavé a hodně dospělých a silných šachistů s velikým zájmem toto povídání sledovalo až do 15 hodin. Veliká škoda, že z našich hochů tam již nikdo nebyl, hodně by se přiučili. Nicméně jsem se s IM Ivanem Hausherem domluvil, že ho pozvu na některou z našich akcí a všichni se můžeme těšit na novou knihu, kterou připravuje. Podle toho, co nám ukázal, bude hodně zajímavá.

Jiří Havlíček